pondělí 14. listopadu 2016

Operace se pomalu rýsuje...

Dne 7. listopadu jsem se opět vypravil do Prahy do Všeobecní fakultní nemocnice na stomatologickou kliniku za MUDr. Machoněm. Do Prahy jsme z Třince odjeli už v pondělí v 7:36 ze zastávky Třinec- Centrum a jeli do stanice Praha, hlavní nádraží. V Praze jsme byli kolem oběda, tuším že bylo kolem dvanácté hodiny. Jak jsme dorazili na místo, tak jsme se šli najíst do jednoho podniku umístěném na Václavském náměstí. Já si dal již tradičně můj oblíbený smažák s hranolky. Oběd byl velice dobrý a já si na něm hodně pochutnal. Směřovali jsme tedy na ubytování, kde jsme se dostali metrem žluté linky na stanici Hloubětín. Po vyřízení všech formalit apod. jsme se ubytovali a ihned jsme vyrazili do centra Prahy. Nejdříve jsme jeli na zastávku Staroměstská, kde jsme  šli kolem Národního divadla a poté jsme putovali směrem Karlův most. Jelikož byl chmurný a chladný den, moc lidí na Karlově mostě nebylo. Teď nechci tvrdit, že tam bylo prázdno. Lidí tam bylo hodně, ale ne tolik, jak bývá v letní sezóně. Trochu déle jsme se na něm zdrželi, protože jsme pozorovali labutě v dáli a také racky, kteří lítali nad námi. Trochu kuriózní a vtipný fakt jsem slyšel od jednoho pána (tuším že z Německa, měl hrubý hlas) vedle nás. Ten na svou (asi) vnučku křičel PENGUIN! V překladu z angličtiny to znamená jako tučňák a ukazoval směrem na racky, kteří si užívali odpolední pohodu. No opravdu vtipný moment, kterému jsme se smáli ještě hodně dlouho. Také jsme zahlédli, že pán prezident Zeman je doma na hradě, protože obě vlajky byly vyvěšeny. Na Karlově mostě jsme se zdrželi opravdu hodně dlouho. Bylo příjemné pozorovat VLTAVU. Také jsme viděli pár zahraničních lidí, např. z Asie, ale také se našlo pár Němců a tuším že Španělů. Také jsme viděli Darth Vader, který se procházel po mostě, jakoby mu to vše patřilo. Jak jsem již zmínil, v dáli jsme viděli labutě, tak jsme se rozhodli, že k nim půjdeme blíže. Prošli jsme tedy Karlův most až do jeho konce a šli přes pár uliček dále směrem vpravo. Tam jsme již zahlédli velké hejno labutí a mezi nimi i ,,penguiny". Šli jsme tedy blíže a udělali pár velice povedených fotek!









Po kochání nádherných labutí jsme pokračovali dál v procházení pražských ulic. Zahlédli jsme také restauraci u Švejka. Blížil se večer a s ním také tma. Bylo už poměrně chladno, tak jsme se pomalu odebrali směrem na ,,hotel". Opět jsme museli hledat zastávku metra a také jsme ji úspěšně našli. Nastoupili jsme, měli jsme jeden přestup a vystoupili jsme na naší už slavné zastávce Hloubětín. Zastavili jsme se do obchodu nakoupit něco na večer. Poté jsme již přišli na pokoj, kde jsme se osprchovali a lehli do postele, která nebyla moc pohodlná a sebemenší pohyb šel slyšet, ale dalo se to přežít. Skoro celý večer jsme sledovali televizi a nebo sledovali něco na Youtube. Poté jsme ulehli a šli spát...


Ráno v úterý nás vzbudil poměrně brzký budík, který byl nastavený už na šestou hodinu ranní. Pomalu jsme tedy vstávali a šli se nasnídat. Poté jsme si udělali ranní hygienu, poklidili pokoj, sbalili jsme a vyrazili jsme pryč z ,,hotelu". Předali jsme klíče paní recepční a směřovali směrem na metro. Ráno bylo celkem hodně lidí v metru, obzvlášť mladých lidí, kteří mířili do škol. Opět nás čekal jen jeden přestup. Vystoupili jsme na zastávce I.P. Pavlova a pokračovali směrem na Všeobecnou fakultní nemocnici. Nejdříve jsme ale šli na kliniku k doktorovi MUDr. Machoňovi, který sídlí v budově 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Vyšli jsme do druhého patra a viděli jsme poměrně dost lidí. Byla tam dosti velká fronta. Nezbývalo nám nic, než zaklepat na sestru, předat ji zdravotní průkazku a lékařskou zprávu z Ostravy (zubařka, která má na starost rovnátka) a vyčkat v čekárně, než na mě přijde řada. Hodinka uplynula a stále nic... poté uplynula další hodinka a já stále čekal. Poté se ozvalo ,,Przybylovi"! Konečně jsme přišel na řadu. Vešel jsem tedy do ordinace a posadil se do křesla. MUDr. Machoň se mě zeptal, jak se mi daří a co nového. Řekl jsem mu téměř vše. Pověděl jsem mu také o tom, jak probíhá ortoterapie a kdy bude asi hotová. Zmínil jsem se, že horní zuby jsou již srovnány a čeká se jen na dolní zuby, které budou srovnané v měsíci květen/ červen roku 2017. Doktor  Machoň byl poměrně zklamaný a sdělil mi, že příprava na operaci musí probíhat až po srovnání dolních zubů. To vlastně ani moc nevadí. Na operaci nespěchám a chci, aby bylo vše tak, jak má být. Také jsem se ptal na pooperační riziko a to takové, jak moc velká šance bude na to, že nebudu cítit polovinu obličeje, resp. rty a lícní svaly. Řekl mi, že se toho bát nemusím, že budou dělat všechno pro to, aby k tomu nedošlo. Většinou toto riziko nenastává. Necitlivost rtu nebo lícního svalu vzniká u složitějších operací, což je právě moje. Vše se dá ale vyléčit, u těch horších se bohužel nedá nic dělat. Trochu mě to vyděsilo, ale stále myslím na to, že to dopadne dobře, jinou možnost si nenahrávám. Také jsem se ptal, jestli budu mít dreny, neboli drenové hadičky. Odpověděl, že toto v žádném případě, operace bude probíhat zevnitř, takže není důvod dreny. Také mi řekl, že po dokončení orto přípravy, po srovnání zubů v dolní čelisti mu mám okamžitě email, že je to dokončeno. Ihned mě objedná na konzultaci, to by mělo být snad do týdne a a už se udělají nové a aktuální fotky, rentgeny a hlavně otisky! Poté se to pošle hned do USA, kde se budou vyrýbět dva kusy čelistního kloubu. Jeden na přípravu operace a druhý už do mojí pusy. Termín operace by teda připadala na srpen- říjen 2017. V mi bylo vše vysvětleno. MUDr. Machoň, který je velice milý a ochotný a velice úspěšný lékař, mi tedy přečetl zprávu, co mi napsal, zopakoval mi instrukce a poslal mě ještě v budově lékařské fakulty udělat rentgen a poté jsem se měl dostavit do Všeobecné fakultní nemocnice na fotky ke klinickému fotografovi. Rentgen proběhl poměrně rychle, bylo to asi 5 minut, takže pohoda. Poté jsme přešli z budovy do budovy, cesta pěšky zabrala asi 5 minut. Vešli jsme do nemocnice a hledali pana fotografa, který se jmenoval Kopecký. Našli jsme to asi po dvaceti minutách, protože ta nemocnice je opravdu velká a někdy i ty nápisy prostě nepomůžou. Zvonili jsme tedy na fotografa Kopeckého, ale nikdo to nezvedal. Naštěstí byly dveře otevřené a my vešli dovnitř. Tam jsme opět hledali dveře fotografa a našli jsme je taky po nějaké době. Zaklepali jsme a nic. Sedli jsme tedy na židle umístěné před dveřmi. Další čekání dne bylo na řadě... Tam jsme čekali tuším hodinku. Poté jsme spatřili pana fotografa, který byl celý udýchaný a říkal, že se zdržel v dopravní zácpě, i když bylo poměrně těžké uhodnout, co říká. Moc mu rozumět nešlo a bylo to opravdu obtížné. Dal mi ještě chvilku, aby se připravil apod. Poté si mě k sobě zavolal, sepsali jsme nějaký papír a poté mi dával instrukce co mám dělat. Bohužel jsem mu rozuměl co druhé slovo. Nakonec jsme to vše zvládli a fotky byly úspěšné a nemusely se opakovat. Poté jsem se s panem fotografem Kopeckým rozloučil a my mohli konečně opustit nemocnici. Věřili by jste tomu, že kvůli konzultace, kde jste objednaní a poté kvůli pár fotkám a rentgenu vám to bude trvat skoro čtyři hodiny? Já tomu už věřím. Poté jsme šli na zasloužený oběd, protože jsem měl šílený hlad. Neuvěříte co jsem si dal k obědu. Ano, opět můj slavný smažák s hranolky! Byla to taková moje odměna po tak dlouhém a nervydrásajícím čekání.Měli jsme ještě chvíli čas před odjezdem domů. Jeli jsme tedy opět na Václavské náměstí navštívili jsme Palác knih Luxor. Byly tam snad všechny knihy, jak do školy, tak i pro ,,normální" čtení. Tento Palác má dvě patra a jedno podzemní patro. Opravdu veliké. Bych tam mohl strávit skoro celý den. Čas plynul a byl čas jít na hlavní nádraží, kde jsme nastoupili do vlaku Regiojet a jeli směrem Třinec-centrum. Prahu jsem si velice užil, byl jsem rád, že jsem nejel sám. Také chci tímto poděkovat Janči, že mohla jet, bylo to příjemné.






ZIMA NÁM SICE OFICIÁLNĚ NEZAČALA, ALE UŽ NAPADL PRVNÍ SNÍH. 

Tak jsme se dočkali a napadl první sníh. Krajina se nám začíná pokrývat bílou peřinou. Nastává tedy komplikace pro řidiče a to taková, aby jezdili opatrněji a drželi si DOSTATEČNÝ ODSTUP! Většina řidičů toto nedodržuje a vznikají tak úplně zbytečné dopravní nehody. Dávejte na sebe pozor, milujte se apod...


V dalším článku na viděnou!



Mé předchozí články:
https://svenblife.blogspot.cz/2016/09/podzim-pokracovani-pripravy-na-operaci.html

https://svenblife.blogspot.cz/2016/07/ortognatni-operace-1-krok.html

https://svenblife.blogspot.cz/2016/03/neco-o-me-kdo-jsem.html

pondělí 26. září 2016

Podzim, pokračování přípravy na operaci, novinky

Dlouho jsem tady nic nepsal, protože vlastně nebylo o čem. Termín mé operace ještě není daný, ale vše se už pomalu připravuje. Horní zuby jsou pomalu srovnané a dolní zuby se pomalu rovnají, protože se spodní aparát dal o něco později. V polovině října pojedu na kontrolu do Ostravy kvůli rovnátek, jestli vše bude v pohodě, bude se volat do Prahy na kontrolu a tam se už bude domlouvat konečný termín mé ortognátní operace. Díra po vytržení osmičky se také pomalu hojí, takže tomu nic nebrání.

Před tímto čtením si pusťte tuto hudbu, myslím, že se k tomu i hodí...


Konečně šťastný...

Musím se vám ale pochlubit něčím úžasným, co může být! Jsem konečně šťastně zadaný! Sám jsem tomu nemohl věřit, ale je to tak. Konečně jsem našel svou vysněnou dívku! Jmenuje se Janička a dělá mě teď opravdu nejšťastnějším člověkem na světě! S Jančou jsme se poznali přes mého spolužáka Radka. Zároveň je to Jančin bratranec, což je ještě lepší. Pamatuji si na ten den, bylo to tuším začátek července. Radek byl se svou sestřenicí na jižní Moravě. Nechal jsem pozdravit Janču Radkem. Janča mě docela nečekaně pozdravovala také. A pak to začalo. Poslala mi žádost o přátelství na facebooku. Já byl zrovna se psama, tak jsem to nemohl hned přijmout. Až jak jsem přišel domů, tak jsem nemohl uvěřit svým očím, kdo mi to posílá žádost. Přijal jsem tedy žádost a začali jsme si psát. A zpráv najednou přibývalo a přibývalo. Chtěl jsem se s ní tedy samozřejmě co nejdříve vidět. Ale hned po tom, jak přijela z jižní Moravy, tak jela s rodiči a sestřenicí do Chorvatska, do Gradače. Zní to překvapivě, ale jak byla Janča v Chorvatsku, tak jsme si pořád psali. Někdy to bylo i do 5 hodin do rána. Opravdu mě začínala bavit ta holka. Jak se vrátila z dovolené, začínali jsme si domlouvat termín, kdy a kde se sejdeme. Nejlepší varianta bylo rozhodně kino někde poblíž, kde Janča bydlí. Termín byl domluven, lístky rezervované a mohlo se jet. Jelo se do Ostravy. Janičku jsem vyzvedl na autobusovém stanovišti v Ostravě zvaném UAN. Našel jsem ji hned, nastoupila do auta a mohlo se jet do obchodního centra Futurum, kde je právě to kino. Moje předtuchy se vyplnily. Jsem hrozně stydlivý člověk a Janča také. Šlo to hned poznat. V autě jsme toho moc nenamluvili, spíše vůbec nic. Poté v obchodním centru jsme museli na film čekat, měli jsme asi hodinku a půl času. Tam jsme prohodili pár vět a to bylo možná tak vše. Nervozita pracovala ve všech směrech. Byl jsem hodně nervózní a pomalu nevěděl, na co se ptát nebo o čem mluvit. To určitě Janča poznala také. Byl čas vyzvednout lístky a jít na film. Rezervoval jsem místa úplně nahoře, že tam budeme s Jančou sami. No bohužel se tak nestalo. Sami jsme rozhodně nebyli, ale to tak moc nevadilo. Film Hledá se Dory byl úžasný a jsem rád, že jsme na něm byli. Bylo to i docela vtipné. Spíše hodně vtipné. Během filmu jsem chtěl obejmout Janču kolem ramen, ale stále jsem neměl odvahu. Když jsem se tedy rozhodl to udělat, což jsem i udělal, tak to bylo na chvíli, protože film pomalu končil. No nevadí. Poté jsme se přemístili sektoru jídla, kde jsme si koupili těstoviny. Bylo toho docela hodně. Já to snědl celé, Janča bohužel ne, to ale nevadí. Požádal jsem prodavačku, aby mi to zabalila a že si to vezmeme sebou. Nebyl žádný odpor a prodavačka to zabalila. Pomalu se mohlo jet domů. Cestou domů jsme toho opět moc nenamluvili (nečekaně). Jak jsme dorazili domů, tak jsme se šli ještě projít, byla už poměrně tma a zima. Tak jsem bez váhání vzal Janču kolem ramen a Janča mě kolem pasu (wau). Venku jsme spolu byli snad do půlnoci. Pak jsem Janču odprovodil domů, objal jsem ji, poděkoval jí za dnešek a jel jsem domů. Ihned po tom, co jsem dojel domů, jsem ji napsal, že jsem dorazil domů a že jsem zcela v pořádku. Tenhle den jsem si moc užil. No a pak to pokračovalo. Psali jsme si víc a víc, častěji jsme se scházeli až se z toho vyklubal náš nový vztah, za což jsem hodně rád. Oficiálně jsme spolu od 24. července a před chvíli jsme oslavili dvouměsíční výročí. Za tu dobu se toho hodně stalo. Stačil jsem poznat jejich obec Sviadnov, poznal její rodiče a babičku (jsou to úžasní lidé a moc jsem si je oblíbil), jejího kocoura Jonáše, psa Barnyho a křečka, který má jméno po mě!  Janča poznala i mé rodiče, jak mamku a jejího přítele, tak i taťku a jeho přítelkyni, babičku a tetu s mým bratrancem, kterému jsou přes dva roky, poté i mé dva psy Bessinku a Dorču. Stihli jsme si i udělat výlet na Slovensko, na Janošíkové diery, kde jsme byli i s mou sestrou a jejím přítelem. Výlet dopadl hodně dobře a s Jančou jsme si ho moc užili. Jak jsem psal, jsem za Janču opravdu rád a měnit ji nebudu, je prostě úžasná! Naše silné pouto stále trvá! Ač se teď vídáme poměrně málo, každý víkend (od pátku do neděle), tak nám to moc nevadí, více se těšíme na sebe alespoň. Přes tu školu to moc nejde, protože nám vůbec nevychází hodiny.
PS: Kdyby vás zajímalo... mě je 20, Janči 16... věkový rozdíl moc velký není, neřeším to vůbec!
Čerstvé dva měsíce- 24.9.2016- Chotěbuz





Začal nám PODZIM! 

22. září nám oficiálně začal podzim! Toto roční období mám hodně rád, těším se na něj hlavně z důvodu, že je to poněkud barevné období, kdy nám začínají barvit listy apod. Hrozně na tom miluji i ty procházky. Konečně mohu chodit na procházky s někým! Janča má také moc ráda podzim a také hlavně kvůli té barvě. Největší změnou podzimu je asi ta, že se dny začnou poměrně rychle zkracovat. První co jsme s Jančou udělali na začátku podzimu, bylo sbírání kaštanů a šípků. Nasbírali jsme skoro plnou igelitku na hřbitově. Potřebovala to hlavně moje mamka, která z toho poté vytváří zvířátka apod. Když jsme byli na tom hřbitově, tak jsem zašli navštívit babičku a pouklízeli jsme hrob, který byl plný od listí a hlavně od slupek kaštanů. Také jsme vyměnili svíčky za nové a zapálili je.Poté jsme jeli do nedalekého Českého Těšína, kde jsme navštívili zesnulou prababičku. Také jsme museli někde sehnat kukuřici. Tyto věci potřebovala hlavně mamka, která z toho vytváří různé zvířátka apod. Její výsledky výtvorů jsou vždy nádherné a překrásné. Prostě podzim, jaký má být! Už se moc těším, jak budou listy barevnější a my s Jančou budeme podnikat procházky podzimní krajinou. To je na tom totiž to nejlepší, procházet se s někým, na kom vám hodně záleží.
Rodinka kaštanů- Třinec, Folwark (24.9.2016)


To by bylo pro dnešek vše, příště budu mít pro vás další informace o mé operaci. Příště Vám napíšu hlavně o procházkách s mou Janičkou, další případné výlety.

V obchodech nám už pomalu začínají přípravy na nadcházející dušičky, Halloween, ale hlavně na letošní Vánoce. Už pomalu můžeme sledovat čokolády na Mikuláše. Na toto období se také velmi těším.

Tak se mějte zatím krásně a u dalšího článku ahoj!

Sven

neděle 17. července 2016

Ortognátní operace- 1. krok

Za prvé bych vás chtěl seznámit s mým problémem, o co jde. Jmenuji se David a je mi 20 let. Narodil jsem se s rozštěpem horního patra. Již od malička jsem byl hodně stydlivý a bál jsem se jít mezi lidi... jejich reakce není občas moc pěkná. Teď, když jsem trochu dospěl, jsem se rozhodl to celé změnit. Rozhodl jsem, že podstoupím ortognátní operaci, kterou bude provádět špičkový profesor René Foltán. Měl by mi být proveden posun čelisti (jak horní tak i dolní), zarovnání čelisti a výměna levého dolního kloubu čelisti. Co se týče statistiky, v České republice byl tento zákrok prováděn asi cca pěti lidem. Jestli jsem dobře poslouchal, měl bych být tedy šestý člověk v republice, který podstoupí tento těžký a složitý zákrok. Možná si říkáte, že tuto operaci podstoupilo daleko více lidí, ano, já vám to neberu. Ale ta většina lidí podstoupila jen třeba posun horní čelisti, nebo posun dolní čelisti. Mě by měli provést kompletní čelist se vším....

Již dlouho mě trápí problém s mou čelistí, která není symetrická. Dlouho jsem přemýšlel, že se změním i díky této operace. Důležitý krok byl si to všechno představit a jít na konzultace tohoto zákroku. Jak jsem vůbec k tomu přišel? Jednoduše. Už asi dva a půl roku nosím rovnátka na horní čelisti, teď asi pár týdnů zpátky mi nasadili rovnátka na dolní čelist. Paní zubařka se mě zeptala, jestli nepřemýšlím o ortognátním zákroku. Pověděla mi, že tady existuje možnost, že bych pusu nedovřel nebo naopak, že bych ji neotevřel, protože by se ta malá mezikůstka mohla ,,seknout". Celkem jsem se vyděsil. Zubařka mi dala kontakt do Prahy na jednoho velice známého a úspěšného docenta (dnes již profesora) pana Reného Foltána. Domluvili jsme si termín v květnu a mohlo se jet na dlouho cestu. Bylo to zrovna období, kdy jsem měl maturitu, byl to zrovna druhý třetí týden, kdy jsem měl ,,studijní volno". Za sebou jsem měl už jak písemnou, tak praktickou část, kterou jsem úspěšně zvládl. Do Prahy jsem si vzal také učení na ústní část maturity. No, vraťme se zpátky k tématu. Do Prahy jsme jeli na tři dny, že si také uděláme takový malý výlet po Praze. Jeli jsme tam od pondělí do středy. V úterý jsem měl objednanou konzultaci ve Všeobecné fakultní nemocnici. Tam jsme vše probrali, od přípravy, kontrol, operace až pooperační rehabilitace. Nedokážu popsat, jestli jsem byl nadšený nebo zklamaný, ale chtěl jsem přece se sebou něco dělat. Čerstvý profesor mi dal také vytištěné informace o zákroku a případné komplikace během operace a také po operaci. Ještě v ten den jsme měli namířeno v té samé nemocnici k doktorovi, panu Machoňovi, který má na starosti právě náhrady čelisti. Z tohoto dne jsem si odnesl plno informací, první úkol, který jsem měl udělat byl takový, že jsem si měl nechat opravit zubní kazy a hlavně vytrhnout zub moudrosti neboli ,,osmičku". Většina lidi si na tento zákrok musí vytrhnout všechny osmičky, ale mě bylo řečeno, že si mám vytrhnout jen jednu osmičku a to vpravo dole. Řekli, že zbývající osmičky budu potřebovat.

Krok první- oprava zubních kazů a odstranění zubu moudrosti...

Jelikož už v lednu už se plánovaly rovnátka, měl jsem si nechat odstranit zubní kazy, tudíž po konzultaci zbývaly možná jen dva zuby na opravu, což bylo dobře, protože by se to zbytečně protahovalo.

Byl jsem hned objednaný do Ostravy na extrakci osmičky vpravo dole. Termín jsem měl ke konci června, tuším že to bylo 27. června. Přijeli jsme do Ostravy, kde jsem byl objednaný na 17:00. Před zákrokem mi dali lejstro papírů, kde bylo seznámení se zákrokem a také komplikace, které mohly nastat. Vše jsem si pročetl a podepsal jsem to. Vešel jsem tedy do místnosti, posadil se na křeslo a vyčkával jsem, doktor tam něco cvakal na počítači. O několik minut později přišel ke mě, řekl mi co bude dělat a píchl mi injekci do míst, kde se bude trhat osmička, asi celkem 5x mi to opíchal to místo. A další vyčkávání...asi 10 minut... než ten účinek začal pořádně pracovat. Nastal čas rozhýbání zubu. Bylo to neuvěřitelné, ale všechno jsem cítil. Jak rozhýbání, škubání, tak i samotné trhání... a věřte mi, že to není nic příjemného. Jaký byl důvod, že jsem to i přes lokální umrtvení cítil? V dolní čelisti mám ,,divně" vedené nervy a zrovna kolem té osmičky, se to neumrtvilo.. No co se dá dělat, vytrhnout se to muselo.. Byl jsem rád, že se to vytrhlo celkem rychlo, snad během 5-10 minut. Teď přišel čas zašít díru, která tam byla.  Poté jsem musel vyplivnout krev. Nesměl jsem ale vyplachovat! Po zákroku jsem odešel do čekárny, kde si mi udělalo trochu nevolno, tak jsem si musel sednout a počkat chvíli... až se mi udělá lépe... Sestřička mi řekla, že kdyby mě to hodně bolelo, tak si mám vzít ibalgin a podobné léky proti bolesti. No, asi po 10 minutách se mi udělalo lépe a mohli jsme nasednout do auta. Cesta domů trvala něco málo přes půlhodiny. Bolest jsem už skoro necítil, ale to nejhorší teprve přišlo. Doma už přestalo účinkovat umrtvení a bolest jsem cítil přes celou čelist, šlo do snad do všech nervů... Bylo to opravdu hrozné. Takovou bolest jsem snad ještě dlouho nezažil (od doby, co jsem měl v hlavně dren). Nemohl jsem se skoro ani napít, natož polykat, všechna ta bolest se dostala až do krku... Pro mě byl problém také usnout, protože se to fakt nedalo. Bolest pomalu ustupovala na druhý den kolem dopoledne. Pořádně najíst jsem se moc nemohl, jedl jsem tedy kašovitou stravu. Týden po zákroku jsem jel do Ostravy znova, ale jen na sundání stehů, které tam byly. Sundávání stehů nebolí vůbec, ani to neucítíte. Po sundání stehů už to bylo dobré a já jsem se mohl dobře najíst a zase pomalu fungovat jako člověk.

Další termín, na který jsem objednaný do Prahy, je někdy na podzim, kde se budou dělat rentgenové snímky mé čelisti a také se bude hlavně fotit má dolní čelist a levý dolní kloub, který se bude vytvářet až v Americe. Proč až tam? Každý ví, že v Americe je medicína hodně daleko, tudíž se tam bude vytvářet nejdříve model kloubu, na kterém budou doktoři nejprve dělat operaci ,,na zkoušku". Poté jak vše bude připravené, se dá do výroby už konečný kousek a bude se domlouvat termín. Zatím je termín konečné operace předběžně naplánován na zimu/jaro 2017.

Můj úkol na tomto blogu není vás strašit nebo děsit, ale informovat vás o zákrocích takových, jaké doopravdy jsou.

Děkuji.