Za prvé bych vás chtěl seznámit s mým problémem, o co jde. Jmenuji se David a je mi 20 let. Narodil jsem se s rozštěpem horního patra. Již od malička jsem byl hodně stydlivý a bál jsem se jít mezi lidi... jejich reakce není občas moc pěkná. Teď, když jsem trochu dospěl, jsem se rozhodl to celé změnit. Rozhodl jsem, že podstoupím ortognátní operaci, kterou bude provádět špičkový profesor René Foltán. Měl by mi být proveden posun čelisti (jak horní tak i dolní), zarovnání čelisti a výměna levého dolního kloubu čelisti. Co se týče statistiky, v České republice byl tento zákrok prováděn asi cca pěti lidem. Jestli jsem dobře poslouchal, měl bych být tedy šestý člověk v republice, který podstoupí tento těžký a složitý zákrok. Možná si říkáte, že tuto operaci podstoupilo daleko více lidí, ano, já vám to neberu. Ale ta většina lidí podstoupila jen třeba posun horní čelisti, nebo posun dolní čelisti. Mě by měli provést kompletní čelist se vším....
Již dlouho mě trápí problém s mou čelistí, která není symetrická. Dlouho jsem přemýšlel, že se změním i díky této operace. Důležitý krok byl si to všechno představit a jít na konzultace tohoto zákroku. Jak jsem vůbec k tomu přišel? Jednoduše. Už asi dva a půl roku nosím rovnátka na horní čelisti, teď asi pár týdnů zpátky mi nasadili rovnátka na dolní čelist. Paní zubařka se mě zeptala, jestli nepřemýšlím o ortognátním zákroku. Pověděla mi, že tady existuje možnost, že bych pusu nedovřel nebo naopak, že bych ji neotevřel, protože by se ta malá mezikůstka mohla ,,seknout". Celkem jsem se vyděsil. Zubařka mi dala kontakt do Prahy na jednoho velice známého a úspěšného docenta (dnes již profesora) pana Reného Foltána. Domluvili jsme si termín v květnu a mohlo se jet na dlouho cestu. Bylo to zrovna období, kdy jsem měl maturitu, byl to zrovna druhý třetí týden, kdy jsem měl ,,studijní volno". Za sebou jsem měl už jak písemnou, tak praktickou část, kterou jsem úspěšně zvládl. Do Prahy jsem si vzal také učení na ústní část maturity. No, vraťme se zpátky k tématu. Do Prahy jsme jeli na tři dny, že si také uděláme takový malý výlet po Praze. Jeli jsme tam od pondělí do středy. V úterý jsem měl objednanou konzultaci ve Všeobecné fakultní nemocnici. Tam jsme vše probrali, od přípravy, kontrol, operace až pooperační rehabilitace. Nedokážu popsat, jestli jsem byl nadšený nebo zklamaný, ale chtěl jsem přece se sebou něco dělat. Čerstvý profesor mi dal také vytištěné informace o zákroku a případné komplikace během operace a také po operaci. Ještě v ten den jsme měli namířeno v té samé nemocnici k doktorovi, panu Machoňovi, který má na starosti právě náhrady čelisti. Z tohoto dne jsem si odnesl plno informací, první úkol, který jsem měl udělat byl takový, že jsem si měl nechat opravit zubní kazy a hlavně vytrhnout zub moudrosti neboli ,,osmičku". Většina lidi si na tento zákrok musí vytrhnout všechny osmičky, ale mě bylo řečeno, že si mám vytrhnout jen jednu osmičku a to vpravo dole. Řekli, že zbývající osmičky budu potřebovat.
Krok první- oprava zubních kazů a odstranění zubu moudrosti...
Jelikož už v lednu už se plánovaly rovnátka, měl jsem si nechat odstranit zubní kazy, tudíž po konzultaci zbývaly možná jen dva zuby na opravu, což bylo dobře, protože by se to zbytečně protahovalo.
Byl jsem hned objednaný do Ostravy na extrakci osmičky vpravo dole. Termín jsem měl ke konci června, tuším že to bylo 27. června. Přijeli jsme do Ostravy, kde jsem byl objednaný na 17:00. Před zákrokem mi dali lejstro papírů, kde bylo seznámení se zákrokem a také komplikace, které mohly nastat. Vše jsem si pročetl a podepsal jsem to. Vešel jsem tedy do místnosti, posadil se na křeslo a vyčkával jsem, doktor tam něco cvakal na počítači. O několik minut později přišel ke mě, řekl mi co bude dělat a píchl mi injekci do míst, kde se bude trhat osmička, asi celkem 5x mi to opíchal to místo. A další vyčkávání...asi 10 minut... než ten účinek začal pořádně pracovat. Nastal čas rozhýbání zubu. Bylo to neuvěřitelné, ale všechno jsem cítil. Jak rozhýbání, škubání, tak i samotné trhání... a věřte mi, že to není nic příjemného. Jaký byl důvod, že jsem to i přes lokální umrtvení cítil? V dolní čelisti mám ,,divně" vedené nervy a zrovna kolem té osmičky, se to neumrtvilo.. No co se dá dělat, vytrhnout se to muselo.. Byl jsem rád, že se to vytrhlo celkem rychlo, snad během 5-10 minut. Teď přišel čas zašít díru, která tam byla. Poté jsem musel vyplivnout krev. Nesměl jsem ale vyplachovat! Po zákroku jsem odešel do čekárny, kde si mi udělalo trochu nevolno, tak jsem si musel sednout a počkat chvíli... až se mi udělá lépe... Sestřička mi řekla, že kdyby mě to hodně bolelo, tak si mám vzít ibalgin a podobné léky proti bolesti. No, asi po 10 minutách se mi udělalo lépe a mohli jsme nasednout do auta. Cesta domů trvala něco málo přes půlhodiny. Bolest jsem už skoro necítil, ale to nejhorší teprve přišlo. Doma už přestalo účinkovat umrtvení a bolest jsem cítil přes celou čelist, šlo do snad do všech nervů... Bylo to opravdu hrozné. Takovou bolest jsem snad ještě dlouho nezažil (od doby, co jsem měl v hlavně dren). Nemohl jsem se skoro ani napít, natož polykat, všechna ta bolest se dostala až do krku... Pro mě byl problém také usnout, protože se to fakt nedalo. Bolest pomalu ustupovala na druhý den kolem dopoledne. Pořádně najíst jsem se moc nemohl, jedl jsem tedy kašovitou stravu. Týden po zákroku jsem jel do Ostravy znova, ale jen na sundání stehů, které tam byly. Sundávání stehů nebolí vůbec, ani to neucítíte. Po sundání stehů už to bylo dobré a já jsem se mohl dobře najíst a zase pomalu fungovat jako člověk.
Další termín, na který jsem objednaný do Prahy, je někdy na podzim, kde se budou dělat rentgenové snímky mé čelisti a také se bude hlavně fotit má dolní čelist a levý dolní kloub, který se bude vytvářet až v Americe. Proč až tam? Každý ví, že v Americe je medicína hodně daleko, tudíž se tam bude vytvářet nejdříve model kloubu, na kterém budou doktoři nejprve dělat operaci ,,na zkoušku". Poté jak vše bude připravené, se dá do výroby už konečný kousek a bude se domlouvat termín. Zatím je termín konečné operace předběžně naplánován na zimu/jaro 2017.
Můj úkol na tomto blogu není vás strašit nebo děsit, ale informovat vás o zákrocích takových, jaké doopravdy jsou.
Děkuji.
