Před tímto čtením si pusťte tuto hudbu, myslím, že se k tomu i hodí...
Konečně šťastný...
Musím se vám ale pochlubit něčím úžasným, co může být! Jsem konečně šťastně zadaný! Sám jsem tomu nemohl věřit, ale je to tak. Konečně jsem našel svou vysněnou dívku! Jmenuje se Janička a dělá mě teď opravdu nejšťastnějším člověkem na světě! S Jančou jsme se poznali přes mého spolužáka Radka. Zároveň je to Jančin bratranec, což je ještě lepší. Pamatuji si na ten den, bylo to tuším začátek července. Radek byl se svou sestřenicí na jižní Moravě. Nechal jsem pozdravit Janču Radkem. Janča mě docela nečekaně pozdravovala také. A pak to začalo. Poslala mi žádost o přátelství na facebooku. Já byl zrovna se psama, tak jsem to nemohl hned přijmout. Až jak jsem přišel domů, tak jsem nemohl uvěřit svým očím, kdo mi to posílá žádost. Přijal jsem tedy žádost a začali jsme si psát. A zpráv najednou přibývalo a přibývalo. Chtěl jsem se s ní tedy samozřejmě co nejdříve vidět. Ale hned po tom, jak přijela z jižní Moravy, tak jela s rodiči a sestřenicí do Chorvatska, do Gradače. Zní to překvapivě, ale jak byla Janča v Chorvatsku, tak jsme si pořád psali. Někdy to bylo i do 5 hodin do rána. Opravdu mě začínala bavit ta holka. Jak se vrátila z dovolené, začínali jsme si domlouvat termín, kdy a kde se sejdeme. Nejlepší varianta bylo rozhodně kino někde poblíž, kde Janča bydlí. Termín byl domluven, lístky rezervované a mohlo se jet. Jelo se do Ostravy. Janičku jsem vyzvedl na autobusovém stanovišti v Ostravě zvaném UAN. Našel jsem ji hned, nastoupila do auta a mohlo se jet do obchodního centra Futurum, kde je právě to kino. Moje předtuchy se vyplnily. Jsem hrozně stydlivý člověk a Janča také. Šlo to hned poznat. V autě jsme toho moc nenamluvili, spíše vůbec nic. Poté v obchodním centru jsme museli na film čekat, měli jsme asi hodinku a půl času. Tam jsme prohodili pár vět a to bylo možná tak vše. Nervozita pracovala ve všech směrech. Byl jsem hodně nervózní a pomalu nevěděl, na co se ptát nebo o čem mluvit. To určitě Janča poznala také. Byl čas vyzvednout lístky a jít na film. Rezervoval jsem místa úplně nahoře, že tam budeme s Jančou sami. No bohužel se tak nestalo. Sami jsme rozhodně nebyli, ale to tak moc nevadilo. Film Hledá se Dory byl úžasný a jsem rád, že jsme na něm byli. Bylo to i docela vtipné. Spíše hodně vtipné. Během filmu jsem chtěl obejmout Janču kolem ramen, ale stále jsem neměl odvahu. Když jsem se tedy rozhodl to udělat, což jsem i udělal, tak to bylo na chvíli, protože film pomalu končil. No nevadí. Poté jsme se přemístili sektoru jídla, kde jsme si koupili těstoviny. Bylo toho docela hodně. Já to snědl celé, Janča bohužel ne, to ale nevadí. Požádal jsem prodavačku, aby mi to zabalila a že si to vezmeme sebou. Nebyl žádný odpor a prodavačka to zabalila. Pomalu se mohlo jet domů. Cestou domů jsme toho opět moc nenamluvili (nečekaně). Jak jsme dorazili domů, tak jsme se šli ještě projít, byla už poměrně tma a zima. Tak jsem bez váhání vzal Janču kolem ramen a Janča mě kolem pasu (wau). Venku jsme spolu byli snad do půlnoci. Pak jsem Janču odprovodil domů, objal jsem ji, poděkoval jí za dnešek a jel jsem domů. Ihned po tom, co jsem dojel domů, jsem ji napsal, že jsem dorazil domů a že jsem zcela v pořádku. Tenhle den jsem si moc užil. No a pak to pokračovalo. Psali jsme si víc a víc, častěji jsme se scházeli až se z toho vyklubal náš nový vztah, za což jsem hodně rád. Oficiálně jsme spolu od 24. července a před chvíli jsme oslavili dvouměsíční výročí. Za tu dobu se toho hodně stalo. Stačil jsem poznat jejich obec Sviadnov, poznal její rodiče a babičku (jsou to úžasní lidé a moc jsem si je oblíbil), jejího kocoura Jonáše, psa Barnyho a křečka, který má jméno po mě! Janča poznala i mé rodiče, jak mamku a jejího přítele, tak i taťku a jeho přítelkyni, babičku a tetu s mým bratrancem, kterému jsou přes dva roky, poté i mé dva psy Bessinku a Dorču. Stihli jsme si i udělat výlet na Slovensko, na Janošíkové diery, kde jsme byli i s mou sestrou a jejím přítelem. Výlet dopadl hodně dobře a s Jančou jsme si ho moc užili. Jak jsem psal, jsem za Janču opravdu rád a měnit ji nebudu, je prostě úžasná! Naše silné pouto stále trvá! Ač se teď vídáme poměrně málo, každý víkend (od pátku do neděle), tak nám to moc nevadí, více se těšíme na sebe alespoň. Přes tu školu to moc nejde, protože nám vůbec nevychází hodiny.
PS: Kdyby vás zajímalo... mě je 20, Janči 16... věkový rozdíl moc velký není, neřeším to vůbec!
 |
| Čerstvé dva měsíce- 24.9.2016- Chotěbuz |
Začal nám PODZIM!
22. září nám oficiálně začal podzim! Toto roční období mám hodně rád, těším se na něj hlavně z důvodu, že je to poněkud barevné období, kdy nám začínají barvit listy apod. Hrozně na tom miluji i ty procházky. Konečně mohu chodit na procházky s někým! Janča má také moc ráda podzim a také hlavně kvůli té barvě. Největší změnou podzimu je asi ta, že se dny začnou poměrně rychle zkracovat. První co jsme s Jančou udělali na začátku podzimu, bylo sbírání kaštanů a šípků. Nasbírali jsme skoro plnou igelitku na hřbitově. Potřebovala to hlavně moje mamka, která z toho poté vytváří zvířátka apod. Když jsme byli na tom hřbitově, tak jsem zašli navštívit babičku a pouklízeli jsme hrob, který byl plný od listí a hlavně od slupek kaštanů. Také jsme vyměnili svíčky za nové a zapálili je.Poté jsme jeli do nedalekého Českého Těšína, kde jsme navštívili zesnulou prababičku. Také jsme museli někde sehnat kukuřici. Tyto věci potřebovala hlavně mamka, která z toho vytváří různé zvířátka apod. Její výsledky výtvorů jsou vždy nádherné a překrásné. Prostě podzim, jaký má být! Už se moc těším, jak budou listy barevnější a my s Jančou budeme podnikat procházky podzimní krajinou. To je na tom totiž to nejlepší, procházet se s někým, na kom vám hodně záleží.
 |
| Rodinka kaštanů- Třinec, Folwark (24.9.2016) |
To by bylo pro dnešek vše, příště budu mít pro vás další informace o mé operaci. Příště Vám napíšu hlavně o procházkách s mou Janičkou, další případné výlety.
V obchodech nám už pomalu začínají přípravy na nadcházející dušičky, Halloween, ale hlavně na letošní Vánoce. Už pomalu můžeme sledovat čokolády na Mikuláše. Na toto období se také velmi těším.
Tak se mějte zatím krásně a u dalšího článku ahoj!
Sven
