Operace se pomalu rýsuje...

Dne 7. listopadu jsem se opět vypravil do Prahy do Všeobecní fakultní nemocnice na stomatologickou kliniku za MUDr. Machoněm. Do Prahy jsme z Třince odjeli už v pondělí v 7:36 ze zastávky Třinec- Centrum a jeli do stanice Praha, hlavní nádraží. V Praze jsme byli kolem oběda, tuším že bylo kolem dvanácté hodiny. Jak jsme dorazili na místo, tak jsme se šli najíst do jednoho podniku umístěném na Václavském náměstí. Já si dal již tradičně můj oblíbený smažák s hranolky. Oběd byl velice dobrý a já si na něm hodně pochutnal. Směřovali jsme tedy na ubytování, kde jsme se dostali metrem žluté linky na stanici Hloubětín. Po vyřízení všech formalit apod. jsme se ubytovali a ihned jsme vyrazili do centra Prahy. Nejdříve jsme jeli na zastávku Staroměstská, kde jsme  šli kolem Národního divadla a poté jsme putovali směrem Karlův most. Jelikož byl chmurný a chladný den, moc lidí na Karlově mostě nebylo. Teď nechci tvrdit, že tam bylo prázdno. Lidí tam bylo hodně, ale ne tolik, jak bývá v letní sezóně. Trochu déle jsme se na něm zdrželi, protože jsme pozorovali labutě v dáli a také racky, kteří lítali nad námi. Trochu kuriózní a vtipný fakt jsem slyšel od jednoho pána (tuším že z Německa, měl hrubý hlas) vedle nás. Ten na svou (asi) vnučku křičel PENGUIN! V překladu z angličtiny to znamená jako tučňák a ukazoval směrem na racky, kteří si užívali odpolední pohodu. No opravdu vtipný moment, kterému jsme se smáli ještě hodně dlouho. Také jsme zahlédli, že pán prezident Zeman je doma na hradě, protože obě vlajky byly vyvěšeny. Na Karlově mostě jsme se zdrželi opravdu hodně dlouho. Bylo příjemné pozorovat VLTAVU. Také jsme viděli pár zahraničních lidí, např. z Asie, ale také se našlo pár Němců a tuším že Španělů. Také jsme viděli Darth Vader, který se procházel po mostě, jakoby mu to vše patřilo. Jak jsem již zmínil, v dáli jsme viděli labutě, tak jsme se rozhodli, že k nim půjdeme blíže. Prošli jsme tedy Karlův most až do jeho konce a šli přes pár uliček dále směrem vpravo. Tam jsme již zahlédli velké hejno labutí a mezi nimi i ,,penguiny". Šli jsme tedy blíže a udělali pár velice povedených fotek!

Po kochání nádherných labutí jsme pokračovali dál v procházení pražských ulic. Zahlédli jsme také restauraci u Švejka. Blížil se večer a s ním také tma. Bylo už poměrně chladno, tak jsme se pomalu odebrali směrem na ,,hotel". Opět jsme museli hledat zastávku metra a také jsme ji úspěšně našli. Nastoupili jsme, měli jsme jeden přestup a vystoupili jsme na naší už slavné zastávce Hloubětín. Zastavili jsme se do obchodu nakoupit něco na večer. Poté jsme již přišli na pokoj, kde jsme se osprchovali a lehli do postele, která nebyla moc pohodlná a sebemenší pohyb šel slyšet, ale dalo se to přežít. Skoro celý večer jsme sledovali televizi a nebo sledovali něco na Youtube. Poté jsme ulehli a šli spát...


Ráno v úterý nás vzbudil poměrně brzký budík, který byl nastavený už na šestou hodinu ranní. Pomalu jsme tedy vstávali a šli se nasnídat. Poté jsme si udělali ranní hygienu, poklidili pokoj, sbalili jsme a vyrazili jsme pryč z ,,hotelu". Předali jsme klíče paní recepční a směřovali směrem na metro. Ráno bylo celkem hodně lidí v metru, obzvlášť mladých lidí, kteří mířili do škol. Opět nás čekal jen jeden přestup. Vystoupili jsme na zastávce I.P. Pavlova a pokračovali směrem na Všeobecnou fakultní nemocnici. Nejdříve jsme ale šli na kliniku k doktorovi MUDr. Machoňovi, který sídlí v budově 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Vyšli jsme do druhého patra a viděli jsme poměrně dost lidí. Byla tam dosti velká fronta. Nezbývalo nám nic, než zaklepat na sestru, předat ji zdravotní průkazku a lékařskou zprávu z Ostravy (zubařka, která má na starost rovnátka) a vyčkat v čekárně, než na mě přijde řada. Hodinka uplynula a stále nic... poté uplynula další hodinka a já stále čekal. Poté se ozvalo ,,Przybylovi"! Konečně jsme přišel na řadu. Vešel jsem tedy do ordinace a posadil se do křesla. MUDr. Machoň se mě zeptal, jak se mi daří a co nového. Řekl jsem mu téměř vše. Pověděl jsem mu také o tom, jak probíhá ortoterapie a kdy bude asi hotová. Zmínil jsem se, že horní zuby jsou již srovnány a čeká se jen na dolní zuby, které budou srovnané v měsíci květen/ červen roku 2017. Doktor  Machoň byl poměrně zklamaný a sdělil mi, že příprava na operaci musí probíhat až po srovnání dolních zubů. To vlastně ani moc nevadí. Na operaci nespěchám a chci, aby bylo vše tak, jak má být. Také jsem se ptal na pooperační riziko a to takové, jak moc velká šance bude na to, že nebudu cítit polovinu obličeje, resp. rty a lícní svaly. Řekl mi, že se toho bát nemusím, že budou dělat všechno pro to, aby k tomu nedošlo. Většinou toto riziko nenastává. Necitlivost rtu nebo lícního svalu vzniká u složitějších operací, což je právě moje. Vše se dá ale vyléčit, u těch horších se bohužel nedá nic dělat. Trochu mě to vyděsilo, ale stále myslím na to, že to dopadne dobře, jinou možnost si nenahrávám. Také jsem se ptal, jestli budu mít dreny, neboli drenové hadičky. Odpověděl, že toto v žádném případě, operace bude probíhat zevnitř, takže není důvod dreny. Také mi řekl, že po dokončení orto přípravy, po srovnání zubů v dolní čelisti mu mám okamžitě email, že je to dokončeno. Ihned mě objedná na konzultaci, to by mělo být snad do týdne a a už se udělají nové a aktuální fotky, rentgeny a hlavně otisky! Poté se to pošle hned do USA, kde se budou vyrýbět dva kusy čelistního kloubu. Jeden na přípravu operace a druhý už do mojí pusy. Termín operace by teda připadala na srpen- říjen 2017. V mi bylo vše vysvětleno. MUDr. Machoň, který je velice milý a ochotný a velice úspěšný lékař, mi tedy přečetl zprávu, co mi napsal, zopakoval mi instrukce a poslal mě ještě v budově lékařské fakulty udělat rentgen a poté jsem se měl dostavit do Všeobecné fakultní nemocnice na fotky ke klinickému fotografovi. Rentgen proběhl poměrně rychle, bylo to asi 5 minut, takže pohoda. Poté jsme přešli z budovy do budovy, cesta pěšky zabrala asi 5 minut. Vešli jsme do nemocnice a hledali pana fotografa, který se jmenoval Kopecký. Našli jsme to asi po dvaceti minutách, protože ta nemocnice je opravdu velká a někdy i ty nápisy prostě nepomůžou. Zvonili jsme tedy na fotografa Kopeckého, ale nikdo to nezvedal. Naštěstí byly dveře otevřené a my vešli dovnitř. Tam jsme opět hledali dveře fotografa a našli jsme je taky po nějaké době. Zaklepali jsme a nic. Sedli jsme tedy na židle umístěné před dveřmi. Další čekání dne bylo na řadě... Tam jsme čekali tuším hodinku. Poté jsme spatřili pana fotografa, který byl celý udýchaný a říkal, že se zdržel v dopravní zácpě, i když bylo poměrně těžké uhodnout, co říká. Moc mu rozumět nešlo a bylo to opravdu obtížné. Dal mi ještě chvilku, aby se připravil apod. Poté si mě k sobě zavolal, sepsali jsme nějaký papír a poté mi dával instrukce co mám dělat. Bohužel jsem mu rozuměl co druhé slovo. Nakonec jsme to vše zvládli a fotky byly úspěšné a nemusely se opakovat. Poté jsem se s panem fotografem Kopeckým rozloučil a my mohli konečně opustit nemocnici. Věřili by jste tomu, že kvůli konzultace, kde jste objednaní a poté kvůli pár fotkám a rentgenu vám to bude trvat skoro čtyři hodiny? Já tomu už věřím. Poté jsme šli na zasloužený oběd, protože jsem měl šílený hlad. Neuvěříte co jsem si dal k obědu. Ano, opět můj slavný smažák s hranolky! Byla to taková moje odměna po tak dlouhém a nervydrásajícím čekání.Měli jsme ještě chvíli čas před odjezdem domů. Jeli jsme tedy opět na Václavské náměstí navštívili jsme Palác knih Luxor. Byly tam snad všechny knihy, jak do školy, tak i pro ,,normální" čtení. Tento Palác má dvě patra a jedno podzemní patro. Opravdu veliké. Bych tam mohl strávit skoro celý den. Čas plynul a byl čas jít na hlavní nádraží, kde jsme nastoupili do vlaku Regiojet a jeli směrem Třinec-centrum. Prahu jsem si velice užil, byl jsem rád, že jsem nejel sám. Také chci tímto poděkovat Janči, že mohla jet, bylo to příjemné.






ZIMA NÁM SICE OFICIÁLNĚ NEZAČALA, ALE UŽ NAPADL PRVNÍ SNÍH. 

Tak jsme se dočkali a napadl první sníh. Krajina se nám začíná pokrývat bílou peřinou. Nastává tedy komplikace pro řidiče a to taková, aby jezdili opatrněji a drželi si DOSTATEČNÝ ODSTUP! Většina řidičů toto nedodržuje a vznikají tak úplně zbytečné dopravní nehody. Dávejte na sebe pozor, milujte se apod...


V dalším článku na viděnou!



Mé předchozí články:
https://svenblife.blogspot.cz/2016/09/podzim-pokracovani-pripravy-na-operaci.html

https://svenblife.blogspot.cz/2016/07/ortognatni-operace-1-krok.html

https://svenblife.blogspot.cz/2016/03/neco-o-me-kdo-jsem.html